Než se dostanu k tomu, jak jsem se měla poslední dva dny v Helsinkách, chtěla bych sepsat pár postřehů, které mě tak různě napadají a pak je zase zapomínám.
Mezi Helsinkama a Kuopiem jsem cestovala vlakem, protože to nakonec díky slevám vyšlo poměrně levně (cesta tam 33 EUR a cesta zpátky dokonce jenom 24) a taky, abych se mohla kochat krajinou. A taky že jsem se kochala... jenomže po 4,5 hodinách ve vlaku člověk zjistí, že finská krajina je sice nádherná, ale poněkud jednotvárná. Les, les, jezero, les, jezero, do toho rozstrkané osamělé domky, většinou červené, někdy žluté, občas i jinak barevné. Jednou za uherský rok se objeví nějaké město, ale dřív, než si ho člověk stačí všimnout, už je zase pryč. V lesích rostou hlavně smrky a jiné jehličnany a taky spousta bříz, které ale mají trochu jiný tvar, než na jaký jsem zvyklá od nás - vzhledem k tomu, že často rostou v hustém porostu spolu se smrky, vytahují se za sluníčkem a jsou vysoké a štíhlé.
Vzhledem k tomu, že se mi teď během dvou týdnů podařilo třikrát absolvovat cestu vlakem mezi Prahou a jižní Moravou v jednom nebo druhém směru, takže dohromady jsem v českých vlacích strávila zhruba stejně času jako ve finských, můžu se pokusit o srovnání. Člověk asi potřebuje vypadnout ven, aby zjistil, jak je doma krásně. Česká krajina má oproti té finské výhodu v tom, že se pořád mění, takže zvědavého cestujícího nenudí: střídá se tu pole, lesík, louka, řeka, další pole, rybník, pole, les, chvilku placka, chvilku kopce, a do toho spousta dědin, městeček a měst. Vlastně mě docela trklo, jak hustě je Česko zastavěné - málokdy se stane, že z oken vlaku není vidět ani jediná budova.
Typický český hnidopich by si řekl, že Finsko bude mít nad Českem ohromnou výhodu aspoň v kvalitě dopravy. Jenže ani to není tak úplně pravda, aspoň co se týká ECček a ICček. Neměla jsem příležitost svézt se tam lokálkou, takže tuhle kategorii ze svého srovnání vynechám (a troufla bych si tipovat, že aspoň v tomhle Finsko vyhraje, protože třeba naše rychlíky, kterýma jezdím každý týden, to je teda něco...). Když se ale podívám na dálkové vlaky, jsou na tom ty finské i české (nebo lépe řečeno ty, co jezdí přes Česko, protože ECčka, kterýma jsem se vezla, byly rakouské, maďarské nebo polské), docela dobře. Pohodlné, čisté, s milýma průvodčíma a možností koupit si jízdenku přes net a vytisknout si ji doma (jenom nechápu, proč u ČD je nutnost vyplňovat tam číslo občanky a tu potom ukazovat spolu s jízdenkou). Ve finských vlacích fungovala líp klima, i když na vině možná bude i to, že tam nestoupaly teploty tak moc nad třicítku,jako tady. A zpoždění? Na ten první vlak v ČR jsem musela čekat okolo půl hodiny, ale zpoždění údajně vzniklo už v Německu. Další dvě cesty proběhly naprosto bez zpoždění. Ve Finsku na té 4,5hodinové trase nabral vlak poprvé zpoždění něco přes deset minut, podruhé si nejsem jistá, ale snad jsme dojeli včas...
A nakonec hádanka: Ve které zemi můžete potkat na vlaku namalovaného Krtečka?
(u nás jsem ho ještě neviděla, ale tam na severu je to milé překvapení, když vás míjí vlak s Krtkem)
Žádné komentáře:
Okomentovat