Tak tohle mi vůbec, ale vůbec nevyšlo. Nějak jsem si nepředstavovala, že mi zbude tak málo volného času, ve kterém budu navíc tak vyšťavená, že na blog nebudu mít ani pomyšlení. Z Finska už jsem něco přes dva týdny doma, ještě jsem navíc stihla i japanologický tábor a koncert mého sboru s Petrem Bende. Teď mám zhruba měsíc volno, než mi začne semestr, takže zkusím dohnat, co jsem zameškala a dopsat ještě spoustu postřehů a zážitků z celých prázdnin.
Dneska se vrhnu na popis toho, jak probíhala výuka. To, že jsme byli rozdělení do tří skupin, už jsem psala. Většinou jsme měli dopolední a odpolední tříhodinový blok rozdělený jednou až dvěma přestávkama, občas se místo odpoledního bloku objevila přednáška. V každém bloku se probíralo jedno z pěti témat - gramatika, kterou učil Yrjö, literatura s Hannou, práce s textem, kterou měly na starost Hanna a Maija, fráze s Maijou a používání finštiny v běžné komunikaci s Tiinou a Outi.
V hodinách se vycházelo z toho, že všichni už finsky aspoň trochu umíme a cílem nebylo nacpat do nás hromadu nových znalostí, ale spíš upevnit a prohloubit to, o čem už jsme někdy slyšeli. V gramatice se braly například takové věci jako perfekt a imperfekt nebo objekt, čili záležitosti, které už jsme se všichni samozřejmě učili, ale jsou tak komplikované, že se jejich studiu můžete věnovat roky a stejně v nich budete občas dělat chyby.
Mně osobně se hodně líbily hodiny, ve kterých jsme se učili třeba, co to znamená, když vám "skočí zajíc do kalhot" nebo když "strčíte flétnu do tašky." Kromě frází byly taky dost zajímavé hodiny literatury, které probíhají úplně jiným způsobem než u nás. Cílem není narvat si do hlavy telefonní seznamy autor - dílo, dílo, dílo, plus případně něco málo o životě autora a obsahu díla. Naopak - vždycky jsme dostali za úkol přečíst nějaký text, ať už prozaický, nebo třeba pár básní, a v hodině jsme ho potom rozebírali na základě nějakých předem daných otázek, napřed v menších skupinkách a pak všichni dohromady. I tímhle způsobem se dá učit o literatuře a můžu říct, že si z toho rozhodně pamatuju některé věci líp, než kdybych se měla učit ten klasický telefonní seznam. Taky mě to motivovalo k tomu, že si chci přečíst něco od Romana Schatze (až to něco seženu), a taky jsem zjistila, že Kari Hotakainen, přestože mě jeho dvě knížky přeložené do češtiny moc nebavily, mě umí občas i rozesmát.
Dalším rozdílem oproti hodinám u nás doma byla rozhodně větší interaktivnost hodin. Teď si ale nejsem úplně jistá, jestli za to může jenom styl výuky, nebo daleko větší pasivita studentstva u nás doma. Skoro bych řekla, že to bude ten druhý důvod... Aktivita v hodinách i mimo ně byla taky součástí závěrečné známky a přesně jak jsem čekala, byla to moje největší slabina. Vím, že s tím mám dost velký problém a pracovat na něm se mi daří jenom občas. Ale přece jenom se mi sem tam podařilo odpovědět i na otázky hozené do placu, kterých se mohl chopit kdokoliv, takže jsem ze sebe měla radost, protože to normálně vůbec nedělávám, nejsem si úplně jistá, proč, ale jsem v tomhle trochu zablokovaná...
Součástí závěrečné známky potom byl taky výkon v testu, závěrečná prezentace, písemná práce na základě Yrjövy přednášky a vývoj, který jsme prodělali za ty tři týdny. Esej tvořila 8 % známky, ostatní části po 23 %, takže můžete hádat, z čeho jsem měla nejlepší hodnocení - no samozřejmě z eseje. Taky druhý psaný úkol, něco o literatuře, se mi docela povedl, ale ten pro jistotu nebyl do známky počítaný vůbec. Mám já to někdy pech... Nakonec jsem z kurzu odešla se čtyřkou, což vůbec není špatné - známkování je tam totiž přesně naruby, takže pětka je nejlepší a jednička nejhorší. Viděla jsem výsledky jenom pár lidí a všecko to byly pětky a čtverky, tak by mě zajímalo, jestli to někdo měl horší, ale to už se asi nedozvím...
Ještě něco málo o přednáškách - těch bylo celkem pět. O prvních dvou už jsem psala (jazyky ve Finsku a současná literatura), druhý týden potom mluvila nějaká paní, jejíž jméno si už bohužel nepamatuju, o savoském nářečí. Místy to bylo zajímavé, místy nesrozumitelné a chvilkama jsem se přistihovala, že místo toho, abych dávala pozor, si v hlavě zpívám Ievan Polkku a hledám v ní typické rysy nářečí savo. Třetí týden ve čtvrtek jsme zvládli hned dvě přednášky za sebou - první měla Ritva-Liisa Pohjalainen o svém designu, špercích a módě. Některé obrázky se mi moc líbily, ale občas to byla trochu nuda, hlavně, když ukazovala spoustu velmi podobných podivných skleněných předmětů za sebou. Poslední byl choreograf, tanečník a bůhví co ještě Jorma Uotinen, který mluvil docela zajímavě, ale vzhledem k tomu, že na mě už zase šla únava, mozek mi vypínal, takže jsem vždycky zachytila jenom útržky toho, o čem zrovna vykládal.
Během těch tří týdnů výuky jsem zjistila, že na tom s finštinou nejsem ani moc dobře, ani moc špatně. Když se na mě nemluví moc rychle nebo drmolivě, případně pokud slova nepřehlušuje třeba hučení motorů letadla, rozumím bez větších problémů. S mým vlastním mluveným projevem to pořád není nic moc, ale rozhodně je to aspoň o pár chlupů lepší než na začátku prázdnin. Přestože jsem od některých lidí slyšela, že jim ten kurz vůbec nic nedal, nemůžu s tím absolutně souhlasit. Mě těch pár týdnů rozhodně posunulo o kus dál. Teď to bude chtít jenom nezakrnět, takže bych si pomalu mohla začít hledat nějaké finské Erasmáky, kteří budou příští semestr v Brně, jestli by se jim nechtělo občas si zajít pokecat finsky.
Žádné komentáře:
Okomentovat