RIP ApoForum

Představte si, že existuje nějaké místo, které máte rádi a kam se vracíte každý den. Jsou tam skvělí lidi, se kterýma si máte pokaždé co říct a se kterýma vás třeba spojuje nějaký společný zájem. Cítíte se tam skvěle. Máte jistotu, že někam patříte.

No a teď si představte, že tam jednoho dne přijdete a to místo není. Zmizelo z povrchu zemského. Divné? V běžné realitě asi jo, v té internetové ne. To jsem tak dneska přišla na ApoForum a ono nebylo. Je fuč. Někdo v Sony si prostě vymyslel, že fórum je zbytečné, tak ho zrušil. To, že se na něm vytvořila komunita naprosto skvělých lidí, kteří tam chodili a komunikovali každý den, vůbec nikoho nezajímá. Prostě párkrát klikli a poslali do kytek spoustu našich společně strávených let.

Jasně, spousta z nás je na Facebooku, takže aspoň s některýma lidma mám pořád kontakt. Ale nejsou to všichni a není to naše fórum. Facebook nemá takové možnosti, na jaké jsme z fóra zvyklí.

Zajímalo by mě, co na to říkají kluci z Apocalyptiky. Ví už o tom vůbec? Můžou proti tomu něco udělat? Asi spíš ne. Věřím, že kdyby to bylo na nich, tak tohle nedopustí. Být upsaný velkému labelu nemusí být pokaždé výhra.

Jo, vím, že tohle asi moc lidí nezajímá, ale potřebuju to ze sebe někde vyventilovat. Přesně k takovýmhle účelům jsem mívala fórum. Jenže fórum není, na FB se mi to psát nechce, tak musím sem.

RIP ApoForum

Chleba se solí

To, že různé skutečnosti můžou mít v různých kulturách jiné významy, asi nikoho nepřekvapí. Mě dneska v estonštině zaujal "soolaleib." Doslovný překlad je "chleba se solí" a doopravdy to může znamenat to, co si každý představí pod chlebem a solí. Soolaleib má ale ještě jeden význam. U nás bysme tomu asi řekli kolaudačka, čili nějaká uvítací party v novém bydlení. A jakou má spojitost chleba s večírkem? Přesně opačnou, než je tomu u nás. V Estonsku se chleba a sůl nosí jako dárek na kolaudaci, chleba je údajně dokonce upravený do podoby ježka - jsou v něm zastrkané zápalky.

Naproti tomu v české kultuře se chlebem a solí hostí návštěva. Nevím, nakolik se tenhle zvyk ještě někde dodržuje, řekla bych, že tak maximálně na nějakých folklórních slavnostech, ale u nás doma jsme si ho taky jednou vyzkoušeli. Přijela k nám totiž část rodiny, která bydlí na druhé straně republiky, takže se nevídáme moc často, a když jsme vymýšleli nějakou ptákovinu, abysme se po dlouhé době pobavili, napadlo nás uvítat je chlebem a solí. A musím nás pochválit, účel to splnilo - všichni jsme se pěkně spolu zachechtali.