Někdo sny sní, někdo si je plní. Já jsem se právě přesunula z první fáze do té druhé. Po mnoha letech blábolení o tom, že bych chtěla jet do Finska, jsem konečně tady.
Někdy začátkem roku nám, studentům baltistiky, pravidelně chodí nabídky na výjezdy do Finska a pár dalších zemí, nejenom na klasický Erasmus, ale i na další programy, organizované převážně finskou stranou. Přihlásila jsem se na dva pořádané finskou agenturou CIMO - letní jazykový kurz a brigádu na festivalu vážné hudby. Říkala jsem si, že něco z toho prostě musí vyjít - už jenom proto, že napsat třeba takový motivační dopis jazykem, který se učím už celého půldruhého roku, je úkol, za který si tu odměnu v podobě výletu na sever zasloužím. A tak jsem čekala a čekala, až mi přišly dva maily, v nichž se psalo, že jsem se bohužel nikam nedostala. Byl to trochu šok, protože jsem si docela věřila, ale pak jsem se smířila s tím, že mi letos Finsko asi není souzeno.
Uplynuly necelé tři týdny, když mi přišel další mail. Uvolnilo se místo na jazykovém kurzu, takže můžu jet. No a tak jsem teda tady.
P. S.: Tenhle blog jsem chtěla začít psát už před týdnem, když jsem sem přijela. Jenže buď jsem neměla čas, nebo chuť... nebo čas. Takže píšu s týdenním zpožděním a doufám, že se mi toho ještě moc nevykouřilo z hlavy a že to brzo doženu.
Žádné komentáře:
Okomentovat