Přílet

Neděle 7. 7. byla tím dnem, kdy jsem poprvé letěla letadlem. Sama. Samotného letu jsem se nebála, ale znervózňovalo mě to, že si nejsem jistá, jak se vlastně dostanu skrz celé letiště až do letadla. Naštěstí se rodinný výbor rozhodl mě psychicky podpořit, takže u check-inu za mnou stáli další čtyři lidi (ne, tolik jich být fakt nemuselo, jeden až dva by stačili... ale to je fuk). Dál už jsem musela sama.

Na uklidnění každému pomáhá něco jiného, no a mě hodilo do pohody, když jsem okolo sebe uslyšela finštinu. Spoustu finštiny. Naprostá většina spolucestujících, které jsem měla na doslech, byli Fini. Občas jsem jim rozuměla, občas ne, ale i tak to na mě působilo povzbudivě. (Ano, klidně mi řekněte, že jsem divná, nebude to poprvé, co to slyším. Ani naposled.)

Let byl naprosto bezproblémový. Rozhodla jsem se obětovat tři eura a pořídila jsem si Helsingin Sanomat. Z některých článků jsem neměla naprosto nic, ale pár dalších bylo docela srozumitelných. Malé bezvýznamné plus dostává Hesari za překvapivě vysokou úroveň sudoku - dokonce jsem musela i tipovat, což nebývá v našich novinových sudoku obvyklé.
Taky jsem si připadala jako king, když jsem si finsky objednala čaj a jablečný džus. (No... ono není tak těžké používat výrazy o dvou až třech slovech... Teetä ja sokeria... omenamehua, kiitos... tohle bych teoreticky měla zvládnout po několika prvních lekcích, ale stejně je úplně jiný pocit, když to říkám ve škole, než když to použiju v situaci, kdy ten čaj a džus opravdu dostanu.)

Po přistání bylo dalším bodem programu najít kufr a spolužačku Lucku. To naštěstí nebyl problém, stačilo následovat dav, který cestu k bagáži znal a bezpečně mě tam dovedl. Lucka, která přiletěla pár minut přede mnou, už čekala u výdeje zavazadel, takže stačilo počkat na kufr a najít cestu ven z letiště. Všechno bylo podivuhodně bezproblémové...